Jak se mění svět? A jak my měníme sebe? Vítejte v papírovém a procesním Matrixu. Nic nového.
Ráno ve vlaku sedím s připravenýma jízdenkama, předávám je paní průvodčí, ona mrkne a říká: „No zaplacené to máte,“ zvýší hlas, „ale nevyměnila jste tento papír za jiný papír, proto ta jízdenka neplatí.“ Já říkám: No, ale zaplacené to je, ne?“ „Jo, ale papír musíte vyměnit. Takže mi zaplaťte novou jízdenku, jinak musíte vystoupit.“ Já na to: „To si děláte srandu.“ Pak se ztiším: „Tak mi dejte terminál, já vám to zaplatím…“ Paní odpoví: „Ale my bereme jen hotovost.“ Zatmělo se mi před očima, že budu muset vystoupit někde před Olomoucí a nestihnu masérskou školu v Praze. Paní navrhuje: „Tak mi dejte občanku, napíšu vám pokutu 1000 Kč a můžete sedět ve vlaku.“ A už vypisuje…. Se mi to snad zdá, běželo mi hlavou. V době konkurenčního boje s Region jet, kde mám obrovskou sedačku, hodná paní v oblečku se na mě směje, nabízí mi sushi za 80 Kč, mám zdarma čaj a kávu kolik unesu a dostanu časopisy, je to pro ČD ten nejlepší marketing. Že by guerilla?
Poslušně se stydím a tiše přijímám pokárání. To už jsme fakt všichni takhle zblblí? To už je opravdu svět o papírech a procesech? Říkám paní lidsky: „Musíme s tím bojovat. Přece nemůžeme dělat takové otroky systému.“ Povídaly jsme si pak chvíli, jak je pani nešťastná z toho, jak se to děla, jak neví, jak z toho ven… Vypravím ji, jak mě štve, že se lidskost a selský rozum vytrácí a až tak mi nejde o to, že to zaplatím. Ve finale jde o paní. Pokud sama bude jen dělat věci, které se jí příčí, bude sama vnitřně nespokojená, a my lidi nikdy nic nezměníme. Paní přemýšlela.
Čas se zastavil a ona ani nevěděla, že sama vnitřně rozhodla o svém budoucím životě, o svém a našem štěstí… A navrhla jiné netradiční a ne úplně procesní řešení, že jízdenku vyměním až v cílové stanici, že jsem ji „projela“. V živote člověk dělá malé kroky, pro vesmír a svět jsou to ale kroky, které ho mění. Díky bože za nás, za lidi, za to, jak jsme stateční a za to, ze dokážeme bořit a vidět to, co jsme si sami vytvořili. Miluju lidi . Diky!!!
Áno, sme malí a na mape sveta takmer zanedbateľní.